Astronomové konečně mají nějaký přehled o slunečním větru (CME) vycházejícím z hvězdy mimo naši sluneční soustavu. Tento objev přinesl důležité nové informace o vývoji hvězd a potenciálních nebezpečích pro život na vzdálených planetách. Tohoto průlomového výsledku bylo dosaženo použitím pozemních radioteleskopů a vesmírných rentgenových observatoří ke sledování obrovského oblaku zmagnetizovaného plazmatu vyvrženého hvězdou nazvanou StKM 1-1262, která se nachází 130 světelných let daleko.
CME, stejně jako dramatické hvězdné kýchnutí, nastávají, když silné bouře na povrchu hvězdy vrhají obrovské bubliny plazmy do vesmíru. Tyto erupce jsou nám na Zemi známé jako zdroj severního a jižního světla – nádherné třpytivé závěsy, které tančí po naší polární obloze. Při bližším zkoumání však mohou být CME neuvěřitelně destruktivní a odfouknout atmosféry planet, které postrádají silné magnetické štíty, jako je Venuše.
Po celá desetiletí astronomové předpokládali, že vzdálené hvězdy také produkují CME na základě jemných vodítek získaných z pozorování. Nebyli však schopni definitivně prokázat, zda tento materiál skutečně unikl z gravitačního a magnetického pole hvězdy, nebo se jednoduše vznesl vzhůru, než byl těmito mocnými silami vtažen zpět.
Tato nová studie, vedená Josephem Collinghamem z Nizozemského institutu pro radioastronomii, použila nízkofrekvenční radioteleskop (LOFAR) v Nizozemsku k detekci výbuchu rádiových vln vycházejících z CME, když cestovala vesmírem. Přítomnost těchto specifických signálů naznačuje, že se ejekta úspěšně osvobodila z gravitačního pole StKM 1-1262.
K dalšímu potvrzení svých zjištění tým také použil data z kosmického dalekohledu XMM-Newton k provedení molekulární analýzy teploty hvězdy, rychlosti rotace a jasu. Tato měření poskytla důležitý základ pro pochopení dynamiky CME a jejího původu.
Collingham zdůrazňuje, že zatímco dřívější pozorování naznačovala přítomnost CME na vzdálených hvězdách, nová data poskytují přesvědčivé důkazy. “Mohli bychom tvrdit, že máme náznaky už 30 let, a to je pravda,” vysvětluje, “ale nikdy jsme to explicitně neprokázali. Mluvíme o vyvržení hmoty, ztrátě hvězdou, a to bylo v literatuře vždy předmětem sporu.”
Tento objev má hluboké důsledky pro pochopení toho, jak se hvězdy vyvíjejí a jak interagují s jejich prostředím. Anthony Yetts, astrofyzik z University of Durham ve Velké Británii, zdůrazňuje důležitost začlenění těchto znalostí do modelů hodnotících potenciální obyvatelnost exoplanet – planet obíhajících kolem vzdálených hvězd. „Kdyby existovala exoplaneta, bylo by to pro život na ní docela katastrofální,“ varuje s odkazem na potenciálně zničující dopad tak silného výbuchu záření na blízkou planetu.
Tento přelomový objev otevírá nové cesty výzkumu hvězdné astrofyziky a planetární vědy a přiměje vědce, aby se blíže podívali na frekvenci a intenzitu CME ze vzdálených hvězd s novou energií. Tyto probíhající studie jistě vrhnou více světla na turbulentní životy hvězd a jejich potenciální dopad na formování a vývoj života ve vesmíru.
