Bass continuo (general bass) nebyl jen hluk v pozadí. To byl strukturální motor hudby v 17. a 18. století. Představte si systém částečně improvizovaného doprovodu. Cembalista nebo varhaník zaplnili mezery. Nečetl každou poznámku. Přečetl by basovou linku a zbytek zrekonstruoval.
To byla norma asi dvě století. Nahrána byla pouze basová linka. Ve starých textech se tomu říkalo „basový generál“. To dávalo cembalistovi značnou volnost jednání. Musel si uvědomit harmonické důsledky. Hledal stopy ve vrchní partě. Potom vybudoval harmonii zdola.
Nízký melodický nástroj často sloužil jako bas. Vida da gamba. Cello. Fagot. Každý z nich by mohl posílit základnu. Ale cembalista měl další pomoc. Nad basovými tóny se objevila čísla. Byl to hudební podvodník. Naznačila intervalovou strukturu akordů.
Monodická revoluce a její význam
Tento styl nevznikl z ničeho nic. Bylo to logické pokračování monodické revoluce kolem roku 1600. Skladatelé chtěli deklarovat převahu horní části. Odmítli texturní homogenitu renesanční polyfonie. Do obou rukou instrumentalisty byla stlačena polyfonní hudba.
Následky byly okamžité. Změnila se duchovní i světská hudba. Agostino Agassari si tohoto posunu všiml brzy. V roce 1607 vydal příručku s názvem Del sonare sopra ‘l basso. Byly to doslova návody, jak hrát na generálku.
I.S. Bach a vrchol improvizace
Ne každý to viděl jako úlevu. LI. Daube napsal v General-Bass (1756), že I.S. Bach dovedl tento styl k dokonalosti.
“Uměl tak obratně zavést bod imitace v pravé nebo levé ruce a tak nečekaně uvést protitéma, že by posluchač přísahal, že to vše bylo po nejpečlivější přípravě zapsáno v takové podobě.”
General-bass nebyla jen pohodlná zkratka. Přidal koření. Vyzval spontánní improvizaci. Interpret spoléhal na svou schopnost tvořit v reálném čase.
Jak funguje obecný basový zápis
Pochopení obecné basové notace vyžaduje změnu perspektivy. Intervaly se počítají od basů výše. Vezměme si příklad 7/3 nad notou G.
To označuje akord postavený na tónu G. Obsahuje septimu (sol-fa) a tercii (sol-si). Implikovaná kvinta je D. Tak to dopadá salt-si-re-fa.
Interpret může manipulovat s distribucí not. Většinou ale nehraje nad sólový part. Počty zůstávají minimální. Označují pouze nejcharakterističtější intervaly. Na znameních změn záleží. Nejsou označeny žádné implikované ostré předměty, plošky nebo plošky.
Obvykle jsou naznačeny pouze základní harmonie. Chybí míjející harmonie. Sám performer přidává průběžné poznámky.
Od jednoduchých až po složité implementace
Implementace general basu se velmi liší. Může to být jednoduchá harmonizace. Nebo to může být rozsáhlá studie harmonie a kontrapunktu.
“Celý doprovod” může vyžadovat tolik not, kolik prsty zvládnou. V těchto hustých případech jsou porušována pravidla proti paralelním kvintám. Tato výjimka se vztahuje pouze na dva krajní hlasy. Spodní a horní hlasy mají větší volnost. Vnitřní hlasy zůstávají intimnější.
Byl to tanec mezi strukturou a svobodou. Kostru poskytla basová linka. Cembalista poskytl maso. Posluchači slyšeli hotový výrobek. Improvizační stroj za tím viděli jen zřídka. Proto mi Bachovy kontrapunkty připadaly tak promyšlené. V jistém smyslu to byla pravda. Ale v některých ohledech ne.
